12. Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Je nejvýraznější památkou současných Černošic. Poprvé je připomínán v roce 1352, ve 14. století byl kostelem farním. Kostel byl od té mnohokrát upravován, do dnešní podoby byl přestavěn v roce 1774 nákladem mlynáře Jiřího Kotašky. Další oprava proběhla v roce 1849, o její financování se postaral mlynář Svoboda. Další důkladnou opravou prošel kostel právě před sto lety, kdy byl rozšířen i přilehlý hřbitov. V roce 1984 pak byla díky aktivitě místních farníků na hřbitovním pozemku postavena nová sakristie.

13. Černošické restaurace

S turistikou a výletnictvím byly nerozlučně spojeny i místní restaurace, k těm nejznámějším jistě patřil komplex hotelu Kazín, dříve známý pod původním názvem Kulhavý, postavený v roce 1909, restaurace a hotel Slánka, jehož původ sahá až do 14. století. Dnešní podoba usedlosti pochází z 2. pol. 19. století. K oblíbeným patřil hotel Monopol s oblíbenou zahradní restaurací. Řada hostinců, hospod a restaurací byla i v jiných objektech, zvláště pak v trampských a chatových osadách.

11. Mlýn na Bluku a černošický jez

Na pravém břehu řeky, v Dolních Černošicích, nalezneme bývalý vodní mlýn, který pravděpodobně příslušel k bývalé tvrzi Bluk, doložené v 15. století. Roku 1760 tu hospodařil mlynář Jiří Košatka, otec dvou kněží z cisterciáckého kláštera na Zbraslavi, kterému mlýn od konce 16. Století patřil. Jako činný je připomínán ještě ve 20. Století.

10. Říční lázně v Černošicích

V roce 1908 povolilo c. k. Místodržitelství pro Království české otevřít v Černošicích říční lázně. Proti proudu řeky se posléze nacházely následující plovárny: Levý břeh: Černošický ostrov (u vírku) - s dvěma občerstvovacími stánky – tady je dnes chatová osada. U Ptáčníků - sem chodívali hlavně tenisté. Pravý břeh: nad přívozem vznikla Sokolská plovárna. Vedle ní měli od roku 1929 manželé Chvojkovi pronajatý pozemek od statkáře Zdeborského. Výše proti proudu byly lázně U Kubíčků a nad nimi lázně U Cvrků. Jako první byly otevřeny Majerovy lázně pod kapličkou na levém břehu Berounky. Pro blízkost jezu byly ale brzo zrušeny a přemístěny na ostrov, kde následně vznikla plovárna pensionu Steimar. Jedličkovy lázně byly založené roku 1935 pro osadníky z Dolních Mokropes.

6. Železniční trať

Jednou z nejvýznamnějších událostí v historii Černošic bylo zavedení železnice. Ta byla otevřena roku 1862 a šlo o jednokolejnou trať z Prahy do Plzně. V této době propuká bouřlivý výletní a stavební ruch. Železniční zastávky zřízeny ovšem nejprve jen v Chuchli, Radotíně, Dobřichovicích a Řevnicích. Pro Černošice byl důležitý rok 1869, kdy začaly jezdit tzv. zábavní vlaky, které zde zastavovaly. Jízdenky prodával nájemce hotelu Slánka. Stálá zastávka byla v Černošicích vybudována až v roce 1883. Podél řeky vyrůstaly lázně a pomalu se začaly stavět i letní vily Pražanů. Tento vývoj byl následně utlumen první světovou válkou a k jeho boomu dochází ve dvacetiletí před nástupem druhé světové války. Černošice se staly jedním z nejproslulejších vilových a chatových satelitů první republiky.

1. Stručná historie Černošic

Název Černošice je obvykle odvozován od „ves lidí Černochových“ , nebo od „černých duší“ což byl název pro otroky, kterým Boleslav I. přiřkl toto místo k hospodaření, po té co je přivlekl jako zajatce z tažení do Polska. S jistotou jsou poprvé zmíněny v listině kláštera Kladrubského hlásící se do roku 1115. Ve 13. Století patřily biskupu Janovi III. Z Dražic, poté byly majetkem králů Přemysla Otakara II. a Václava II., ten je v na konci tohoto století věnoval cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Během 14. Století se setkáváme s rozlišováním Malé a Velké Černošice či Horní a Dolní. V té době byly tvořeny několika usedlostmi kolem malé návsi před kostelem. Součástí klášterního panství pak byly až do jeho zrušení v roce 1785, kdy majetek kláštera převzal Královský náboženský fond, od kterého vlastní panství Zbraslav (včetně Černošic a Mokropes) zakoupil v dražbě r. 1825 bavorský kníže Bedřich Oettingen Wallerstein. V majetku jeho rodiny bylo panství až do r. 1910, kdy jej zakoupil textilní magnát Cyril Barton z Dobenína, jehož vliv na Zbraslavsku byl patrný až do roku 1948. V roce 1950 byly k Černošicům připojeny Dolní Mokropsy. Dolní Černosice pak byly v r. 1974 odtrženy a sloučeny s Lipenci, jako součást obvodu Prahy 5.

2. Řeka Berounka

Berounka je čtvrtá největší řeka v Čechách. Až do konce 17. století nesla jméno Mže, které pochází z keltského označení Msa. Dnes je Mže, vedle Úhlavy, Úslavy a Radbuzy, jednou ze zdrojnic Berounky, která vzniká jejich soutokem v Plzni, aby pak po 139,1 km dotekla do Vltavy u Lahovic pod Zbraslaví a spolu s jejími vodami smíšena až do Hamburgu. V Černošicích je jejím významným přítokem zleva potok Švarcava. Berounka byla využívána jako důležitá vodní cesta, vždyť Praha a její nejbližší okolí byly ve středověku závislé na říčním transportu stavebního i topného dřeva po Vltavě a dolním toku Berounky. Voroplavbu na Berounce podporoval i Karel IV.

9. Černošické vily

Dobrá dostupnost Černošic z Prahy a zavedení železniční dopravy v roce 1883 učinily z Černošic letovisko, kde si nechali stavět svá letní sídla pražští průmyslníci a podnikatelé. Během několika desetiletí tu podél Berounky vyrostly honosné vily, mnohé z dílny věhlasných českých architektů, například Jana Kotěry, Karla Štipla a dalších. Mezi nejvýznamnější černošické stavby patří Kratochvílova vila v Karlštejnské ulici postavená v letech 1908-9 podle projektu zakladatele české moderní architektury architekta Jana Kotěry. K nejhodnotnějším černošickým architektonickým skvostům, přesahujícím hranici města, patří funkcionalistický dům Miloše Hořejše a Karla Štipla v Karlštejnské ulici z počátku 30. let minulého století.

7. Chatové osady

Oblast kolem Berounky se záhy po zavedení železnice stala rekreační oblastí i chudších vrstev obyvatelstva. Vzniklo několik velkých chatových osad, z nichž ta neznámější byla osada pod Kazínem, související s místními lázněmi. Stavitel Majer nechal navézt do stráně nad řekou vyřazené autobusy Dopravního podniku města Prahy, které upravil. Zájemci si autobusy pronajímali jako chaty a maminky s dětmi zde trávily celé léto a tatínkové odsud v létě dojížděli do práce. Pod skálou stála restaurace, kde se podle nájemců říkalo U Tetaurů. Dále proti proudu byla chatová osada Montana, která už ale patří k Všenorům – Horním Mokropsům. A na protějším, mokropeském břehu vznikly osady při Jedličkových i Křížových lázních (Křižárna a Jedličkárna) a nad mokropeským železničním mostem, ve stráni pod Starou Vráží, je chatová osada V Lavičkách.

8. Kazín

Vpravo se nad námi tyčí břidličnatá skála Kazín. Název je odvozen z lidové legendy, která říká, že právě na ní měla sídlo Kazi, jedna z dcer bájného vůdce Čechů Kroka. Kazi byla dle kronikáře Kosmy z Krokových dcer ta nejstarší, byla to hadačka a léčitelka. Podle kronikáře Václava hájka z Libočan byl jejím manželem Bivoj, který vlastníma rukama zabil kance a složil jej své vyvolené k nohám. Faktem zůstává, že se o pravdivost legendy vedly spory již mezi starými kronikáři. Za jedinou vědeckou práci můžeme považovat průzkum z roku 1916, jejž učinil český archeolog Jan Axamit. Ten zde nalezl stopy dvojího výšinného osídlení, neolitického a halštatského, tedy nikoli slovanského. Hrdé národní obrození a doba romantismu devatenáctého století však přiřkla bájnému Kazínu právě tuto skálu a v roce 1868 byl na ní umístěn nápis "Kazín". Od té doby pojmenování v Černošicích zdomácnělo.

14. Dolní (a Horní) Mokropsy a Vráž

Mokropsy byla původně stará rybářská obec. Ve 13. století byly v majetku kláštera sv. Jiří na Pražském Hradě. Dalším majitelem byl Zbraslavský klášter. Farnost měly Dolní Mokropsy vždy spojenou s Horními Mokropsy. Samotná Vráž je připomínána poprvé r. 1361 a její historie je totožná s dějinami Dolních Mokropes.

Stezky

Skrz obce vedly velmi důležité cesty. Dnešní přímá silnice vedoucí z Prahy pod barrandovskou skálou vznikla až po vylámání skály na počátku čtyřicátých let 18. století. Přes dnešní Černošice (tedy i Vráže a dolních Mokropes) vedla tzv. pražsko-bechyňská cesta a cesta z Pražského hradu na Karlštejn.

4. Cukrák

Nad kazínskou skálou se rýsuje táhlý horizont závěrečného úseku brdských hřebenů, kterému vévodí televizní a rozhlasový vysílač Cukrák. Stavba, která souvisí se zavedením druhého televizního programu, byla započata v roce 1959 a do provozu uvedena v listopadu 1961. Měla i funkci rušičky štvavých rozhlasových stanic ze západní Evropy. Nevšední název „Cukrák“ souvisí s lidovým označením lesů na vrchu Kopanině (411 m.n.m.), kde vysílač stojí, protože pařily zbraslavskému cukrovaru. Tubus vysílače byl dříve elegantně natřen horizontálními pásy v pastelových barvách, které nenápadně odkazovaly k duchu 60.let.

5. Černošické přívozy

V místech, kde je dnes provozována rekreační pláž se nacházel prastarý brod už v 10. století. Brod byl již ve 14. stol. nahrazen přívozem a jde tak o nejstarší přívoz v širokém dalekém okolí. V provozu byl až do roku 2008. Potřeba přívozů však trvala dál a tak u nás vedle mokropeského přibyl další: Výnosem z 16. září 1895 udělilo c. k. místodržitelství pro Krá­lovství české i obci Dolním Černošicím povolení k provozování prámového přívozu přes Berounku, a to nad mlýnským jezem. Novodobý provoz byl zahájen roku 1992.

3. Železniční most v Mokropsech

V původní podobě byl zprovozněn spolu s plzeňskou dráhou v roce 1862. K jeho rozboření došlo již deset let poté, při velké květnové povodni v roce 1872. Řeka Berounka je dodnes řekou nepříliš regulovanou, pravidelně povodněmi ohrožovanou.

  1. Stručná historie Černošic
  2. Řeka Berounka
  3. Železniční most v Mokropsech
  4. Cukrák
  5. Černošické přívozy
  6. Železniční trať
  7. Chatové osady
  8. Kazín
  9. Černošické vily
  10. Říční lázně v Černošicích
  11. Mlýn na Bluku a černošický jez
  12. Kostel Nanebevzetí Panny Marie
  13. Černošické restaurace
  14. Dolní (a Horní) Mokropsy a Vráž

1. Stručná historie Černošic

 Název Černošice je obvykle odvozován od „ves lidí Černochových“ , nebo od  „černých duší“ což byl název pro otroky, kterým Boleslav I. přiřkl toto místo k hospodaření, po té co je přivlekl jako zajatce z tažení do Polska.

S jistotou jsou poprvé zmíněny v listině kláštera Kladrubského hlásící se do roku 1115. Ve 13. Století patřily biskupu Janovi III. Z Dražic, poté byly majetkem králů Přemysla Otakara II. a Václava II., ten je v na konci tohoto století věnoval cisterciáckému klášteru na Zbraslavi. Během 14. Století se setkáváme s rozlišováním Malé a Velké Černošice či Horní a Dolní. V té době byly tvořeny několika usedlostmi kolem malé návsi před kostelem. Součástí klášterního panství pak byly až do jeho zrušení v roce 1785, kdy majetek kláštera převzal Královský náboženský fond, od kterého vlastní panství Zbraslav (včetně Černošic a Mokropes) zakoupil v dražbě r. 1825 bavorský kníže Bedřich Oettingen Wallerstein. V majetku jeho rodiny bylo panství až do r. 1910, kdy jej zakoupil textilní magnát Cyril Barton z Dobenína, jehož vliv na Zbraslavsku byl patrný až do roku 1948.  V roce 1950 byly k Černošicům připojeny Dolní Mokropsy. Dolní Černosice pak byly v r. 1974 odtrženy a sloučeny s Lipenci, jako součást obvodu Prahy 5.

2. Řeka Berounka

Na naší vyhlídkové plavbě nás bude unášet řeka Berounka. Berounka je čtvrtá největší řeka v Čechách. Až do konce 17. Století nesla jméno Mže, které pochází z keltského označení Msa. Dnes je Mže, vedle Úhlavy, Úslavy a Radbuzy, jednou ze zdrojnic Berounky, která vzniká jejich soutokem v Plzni, aby pak po 139,1 km dotekla do Vltavy u Lahovic pod Zbraslaví a spolu s jejími vodami smíšena až do Hamburgu. V Černošicích je jejím významným přítokem zleva potok Švarcava. Berounka byla využívána jako důležitá vodní cesta, vždyť Praha a její nejbližší okolí byly ve středověku závislé na říčním transportu stavebního i topného dřeva po Vltavě a dolním toku Berounky. Voroplavbu na Berounce podporoval i Karel IV. Po řece se plavil do Prahy např. dlažební kámen, či berounská keramika. Prostor mezi Černošicemi, Zbraslaví,  Lahovicemi a Chuchlí byl po velkou část roku rozbahněn. Někdy před 12. stoletím si řeka našla cestu kolem Radotína (doloženo 1115, roku 1158 doložen přívoz u Radotína, za Radotínem však meandrovala směrem ke Zbraslavi (tzv. Šárovo kolo). Někdy mezi 12. – 14. stoletím vzniklo rameno, které rozdělilo dnešní Horní a Dolní Černošice, zpočátku fungovalo jen jako občasný tok při povodních.

3. Železniční most v Mokropsech V původní podobě byl zprovozněn spolu s plzeňskou dráhou v roce 1862. K jeho rozboření došlo již deset let poté, při velké květnové povodni v roce 1872. Řeka Berounka je dodnes řekou nepříliš regulovanou, pravidelně povodněmi ohrožovanou. 

4. Cukrák Nad kazínskou skálou se rýsuje táhlý horizont závěrečného úseku brdských hřebenů, kterému vévodí televizní a rozhlasový vysílač Cukrák. Stavba, která souvisí se zavedením druhého televizního programu, byla započata v roce 1959 a do provozu uvedena v listopadu 1961. Měla i funkci rušičky štvavých rozhlasových stanic ze západní Evropy. Nevšední název „Cukrák“ souvisí s lidovým označením lesů na vrchu Kopanině (411 m.n.m.), kde vysílač stojí, protože pařily zbraslavskému cukrovaru. Tubus vysílače byl dříve elegantně natřen horizontálními pásy v pastelových barvách, které nenápadně odkazovaly k duchu 60.let.   

5. Černošické přívozy 

Kousek proti proudu v místech, kde je dnes udržovaná rekreační pláž, se nacházel opravdu prastarý brod, o jehož vzniku se v Dolních Mokropsech uvažuje už v 10.stol. Tento brod byl již ve 14. stol. nahrazen přívozem a jde tak o nejstarší přívoz v širokém dalekém okolí. Patřil pravděpodobně k mokropeskému dvoru, který byl přestavěn ze staré tvrze, později zvanému „Familie“. Poslední vlastník dvora – cisterciácký klášter na Zbraslavi – prodal roku 1730 převoznické právo i s panskou chalupou panu Václavu Kocourkovi pod podmínkou, že on i jeho potomci budou zdarma převážet robotníky do panské služby a odvádět „něco“ ryb do zámecké kuchyně. A tak Kocourkovi poklidně převáželi přes řeku 184 let až do pohromy 1. světové války. Ještě roku 1913, rok před ukončením převoznické koncese, byl mokropeský přívoz upraven na lanový.

Potřeba přívozů však trvala dál a tak u nás vedle mokropeského přibyl další: Výnosem z 16. září 1895 udělilo c. k. místodržitelství pro Krá­lovství české i obci Dolním Černošicím povolení k provozování prámového přívozu přes Berounku, a to nad mlýnským jezem. Přívozem se převážel dobytek, vepři, trakaře i káry… Původním vlastníkem a provozovatelem černošického přívozu byl velkostatek zbraslavský. Prvním nájemcem a převozní­kem tohoto přívozu (loďkového i prámového) byl v letech 1896 – 1924 pan František Cvrk z Horních  Černošic. Dalším převozníkem byl pan Václav  Ejem z Radotína a po něm pan František Jiskra z Dolních Černošic. Ve dvacátých letech pak byl zřízen osobního loďkového přívozu u lázní „Kazín“ a později i u lázní „Pod hrádkem“.

Přívoz Kazín – Dolní Mokropsy byl historicky doložen poprvé v roce 1899 a naposledy 1950, novodobý provoz byl zahájen roku 1992.

6. Železniční trať Jednou z nejvýznamnějších událostí v historii Černošic bylo zavedení železnice. Ta byla otevřena roku  1862 a šlo o jednokolejnou trať z Prahy do Plzně. V této době propuká bouřlivý výletní a stavební ruch. Železniční zastávky zřízeny ovšem nejprve jen v Chuchli, Radotíně, Dobřichovicícha Řevnicích. Pro Černošice byl důležitý rok 1869, kdy začaly jezdit tzv. zábavní vlaky, které zde zastavovaly. Jízdenky prodával nájemce hotelu Slánka. Stálá zastávka byla v Černošicích vybudována až v roce 1883. Podél řeky vyrůstaly lázně a pomalu se začaly stavět i letní vily Pražanů. Tento vývoj byl následně utlumen první světovou válkou a k jeho boomu dochází ve dvacetiletí před nástupem druhé světové války. Černošice se staly jedním z nejproslulejších vilových a chatových satelitů první republiky.

7. Chatové osady 

Oblast kolem Berounky se záhy po zavedení železnice stala rekreační oblastí i chudších vrstev obyvatelstva. Vzniklo několik velkých chatových osad, z nichž ta neznámější byla osada pod Kazínem, související s místními lázněmi. Stavitel Majer nechal navézt do stráně nad řekou vyřazené autobusy Dopravního podniku města Prahy, které upravil. Zájemci si autobusy pronajímali jako chaty a maminky s dětmi zde trávily celé léto a tatínkové odsud v létě dojížděli do práce. Pod skálou stála restaurace, kde se podle nájemců říkalo U Tetaurů. Dále proti proudu byla chatová osada Montana, která už ale patří k Všenorům – Horním Mokropsům.

A na protějším, mokropeském břehu vznikly osady při Jedličkových i Křížových lázních (Křižárna a Jedličkárna) a nad mokropeským železničním mostem, ve stráni pod Starou Vráží, je chatová osada V Lavičkách.

8. Kazín 

Vpravo se nad námi tyčí břidličnatá skála Kazín. Název je odvozen z lidové legendy, která říká, že právě na ní měla sídlo Kazi, jedna z dcer bájného vůdce Čechů Kroka. Kazi byla dle kronikáře Kosmy z Krokových dcer ta nejstarší, byla to hadačka a léčitelka. Podle kronikáře Václava hájka z Libočan byl jejím manželem Bivoj, který vlastníma rukama zabil kance a složil jej své vyvolené k nohám.

Faktem zůstává, že se o pravdivost legendy vedly spory již mezi starými kronikáři.  Za jedinou vědeckou práci můžeme považovat průzkum z roku 1916, jejž učinil český archeolog Jan Axamit. Ten zde nalezl stopy dvojího výšinného osídlení, neolitického a halštatského, tedy nikoli slovanského. Hrdé národní obrození a doba romantismu devatenáctého století však přiřkla bájnému Kazínu právě tuto skálu a v roce 1868 byl na ní umístěn nápis „Kazín“. Od té doby pojmenování v Černošicích zdomácnělo.    

9. Černošické vily  

Dobrá dostupnost Černošic z Prahy, umocněná zavedením železniční dopravy a stavbou nádraží v roce 1883,  učinil a z Černošic letovisko, kde si záhy nechali stavět svá letní sídla jedinečných architektonických kvalit pražští průmyslníci a podnikatelé. Během několika desetiletí tu podél Berounky vyrostly honosné vily, mnohé z dílny věhlasných českých architektů, například Jana Kotěry, Karla Štipla, Antonína Pfeiffera, Františka Roitha, Karla Stráníka, Jaroslava Fröhlicha, Osvalda Polívky a dalších. Vznikl tak jedinečný architektonický celek, jehož hodnota je umocněna citlivým zasazením vil do členitého terénu a řešením rozlehlých zahrad. Některé z impozantních staveb byly zapsány do seznamu kulturních památek. Nejstarší z vil pocházejí ještě z konce 19. A z počátku 20. století. K nejstarším patří historizující dům od Miroslava Stöhra.  Vznik stavby souvisí s pražskou Národopisnou výstavou, po jejímž skončení byla přenesena (pouze dřevěné konstrukce) a opět postavena v Černošicích v roce 1899, dům je pozoruhodnou ukázkou historismu s vlivy počínající secese. Mezi nejvýznamnější černošické stavby patří Kratochvílova vila v Karlštejnské ulici postavená v letech 1908-9 podle projektu zakladatele české moderní architektury architekta Jana Kotěry. K nejhodnotnějším černošickým architektonickým skvostům, přesahujícím hranici města, patří funkcionalistický dům v  Karlštejnské ulici z počátku 30. let minulého století. Svou uměleckou a estetickou úrovní se řadí ke zlatému fondu české meziválečné architektury. Pro svou rodinu jej vyprojektoval architekt Miloš Hořejš a ke spolupráci si přizval spolužáka architekta Karla Štipla.

10. Říční lázně v Černošicích

 V roce 1908 povolilo c. k. Místodržitelství pro Království české otevřít v Černošicích říční lázně.

Proti proudu řeky se posléze nacházely následující plovárny:

Levý břeh:

  1. Černošický ostrov (u vírku) – s dvěma občerstvovacími stánky – tady je dnes chatová osada
  2. U Ptáčníků – sem chodívali hlavně tenisté – na levém břehu

Pravý břeh

  1. Na pravém břehu, nad přívozem, vznikla Sokolská plovárna
  2. Vedle ní měli od roku 1929 manželé Chvojkovi pronajatý pozemek od statkáře Zdeborského. Nejdříve se u této plovárny jako převlékárna používal vyřazený autobus, pak začal pan Chvojka stavět kabiny. V těch hosté později i přespávali.
  3. Výše proti proudu byly lázně U Kubíčků a nad nimi
  4. lázně U Cvrků.

Na levém břehu pak byla

  1. U Steimara Jako první byly otevřeny Majerovy lázně pod kapličkou na levém břehu Berounky. Pro blízkost jezu byly ale brzo zrušeny a přemístěny na ostrov, kde následně vznikla plovárna pensionu Steimar.
  2. Jedličkovy lázně, založené roku 1935, pro osadníky z Dolních Mokropes, v jedné místnosti zdejší restaurace jsou dodnes fresky Františka Xavera Margolda, malíře, který se podílel i na výzdobě chrámu sv. Víta a kterou zrestauroval akad. malíř Vladimír Kamenář. Restituováno.
  3. Křížovy lázně. Též restituovány, důležité v nich jsou tenisové kurty.

Pravý břeh:

 

  1. Majerovy lázně bývaly pod Hrádkem (pod Kazínskou skálou) od roku 1933. Postavil je černošický stavitel Václav Majer se synem Vladimírem, s restauračním objektem nazývaným dnes Tornado u Pumpahomy. Původcem názvu je známý textař Michal Bukovič, který zdejší oblast proslavil řadou trampských písní. Vše se po roce 1989 vrátilo Bukovičovým, potomkům pana Majera.

 

11. Mlýn na Bluku a černošický jez

Na pravém břehu řeky, v Dolních Černošicích, nalezneme bývalý vodní mlýn, který pravděpodobně příslušel k bývalé tvrzi Bluk, doložené v 15. století. Roku 1760 tu hospodařil mlynář Jiří Košatka, otec dvou kněží z cisterciáckého kláštera na Zbraslavi, kterému mlýn od konce 16. Století patřil. Jako činný je připomínán ještě ve 20. Století.

12. Kostel Nanebevzetí Panny Marie

 Je nejvýraznější památkou současných Černošic. Poprvé je připomínán v roce 1352,  ve 14. století byl kostelem farním. Kostel byl od té mnohokrát upravován, do dnešní podoby byl přestavěn v roce 1774 nákladem mlynáře Jiřího Kotašky. Další oprava proběhla v roce 1849, o její financování se postaral mlynář Svoboda. Další důkladnou opravou prošel kostel právě před sto lety, kdy byl rozšířen i přilehlý hřbitov. V roce 1984 pak byla díky aktivitě místních farníků na hřbitovním pozemku postavena nová sakristie.

13. Černošické restaurace

 S turistikou a výletnictvím byly nerozlučně spojeny i místní restaurace, k těm nejznámějším jistě patřil komplex hotelu Kazín, dříve známý pod původním názvem Kulhavý,  postavený v roce 1909, restaurace a hotel Slánka, jehož původ sahá až do 14. století. Dnešní podoba usedlosti pochází z 2.pol. 19. století. K oblíbeným patřil hotel Monopol s oblíbenou zahradní restaurací. Řada hotinců, hospod a restaurací byla i v jiných objektech, již výše byla zmíněna některá oblíbená místa tohoto druhu v trampských a chatových osadách.

14. Dolní (a Horní) Mokropsy a Vráž 

Mokropsy byla původně stará rybářská obec. Ke vzniku jejího jména se váže půvabná legenda která nastiňuje nepřibarvený náhled na vztah mezi kněžským stavem a lidem mu poddaným. „ Za dávných časů, kdy jen prales a močál kryl zdejší kotlinu, náležel celý tento kraj ku dvoru knížecímu na Vyšehradě /…/ žili zde věčně urousaní, avšak vždy bodří rybáři.“ Dál vypravěč popisuje hojnost zvěře, ryb a ptactva, mimo jiné např. vydry, jeleny, vlky, medvědy. „Není proto divu, že kníže se svou družinou pro ukrácení chvíle rád sobě zajížděl koňmo či po vorech až sem.“ Jsou popisováni jako veselá společnost. „Býval to vždy asi horký den pro naše milé rybáře, takováto panská návštěva a někdy za to byla ještě rána bičíkem, ale zatahovati a nadháněti se musilo, bylať to vlastně jedinká služba a daň za to, že mohli zde jinak svobodně žíti na půdě knížecí.“

„Pěkně se páni pobavili, dobře sobě zalovili a co se těm vousatým rybářům nasmáli, jak je prohnali, jak je zmáchali, a proto vždy rádi k těm mokrým psům jezdili.“ Tak praví legenda.

 

První zmínku o Mokropsech se nachází v listině pocházející údajně z roku 1088 (ve skutečnosti je ale pozdější), kdy měl král Vratislav darovat kanovníkům Vyšehradským dvoje popluží a rybáře – Modlatu a Šumu v Mokropsech. Ve 13. století byly v majetku kláštera sv. Jiří na Pražském Hradě. Po husitských válkách se v jejich držení střídali drobnější i větší šlechtičtí držitelé. Poslední z nich je roku 1638 daroval Zbraslavskému klášteru, jejich další osud pak byl podobný s osudem Černošic. Farnost ovšem měly Dolní Mokropsy vždy spojenou s Horními Mokropsy, dnes součástí obce Všenory. Samotná Vráž je připomínána poprvé r. 1361 a její historie je totožná s dějinami Dolních Mokropes.

Stezky 

 

Skrz obce vedly velmi důležité cesty. Dnešní přímá silnice (a trať) vedoucí z Prahy  (ze Smíchova) pod barrandovskou skálou vznikla až  po vylámání skály v době francouzské okupace Prahy na počátku čtyřicátých let 18. Století. Přes katastr dnešních Černošic (tedy i Vráže a dolních Mokropes) vedla tzv. pražsko-bechyňská cesta a cesta z Pražského hradu na Karlštejn. Stará košatá lípa, která stála na Vráži až do roku 1930, podle pověsti sloužila jako cestovní ukazatel a říká se, že pod ní vždy odpočíval král Karel IV. při svých cestách na Karlštejn. Pro vedení stezek byly významné brody přes řeku, na jejichž místech později vznikaly přívozy. Z tohoto titulu bylo důležité i spojení Černošic se svojí vrchností, tedy spojení na Zbraslav